Červenec 2013

Švýcarsko - Engadin - St.Moritz

30. července 2013 v 11:58 Cestování
Mám pocit, že je vše stále v pohybu a neustále se mění. Takže když si nebudu tyto zážitky psát, vytratí se a zapomenou...prostě navždy zmizí....a asi proto mám nutkání si na každé cestě tyto detaily zapisovat...
Takže týden ve Švýcarsku - oblast Engadin - St.Moritz, 21.-26.7.2013 (možno s dětma, ale my byli bez Mrkající)


barevné Švýcarské franky (1CHF = cca 20,-Kč toho času)



poprvé jsem viděla bankomat, který nejen vydával franky, ale taky jste tam mohli vložit euráče a měnil je na franky.


První den jsme se trochu orientovali po okolí a v St.Moritzi. Po první večeři v restauraci, za kterou jsme dali asi 65 CHF (cca 1200,- Kč) jsme hned další den hledali potraviny ;). Ubytovali jsme se v kempu TCS - je to jeden za 4 kempů v St.Moritzi a nám se líbil nejvíc. Ceny jsou cca všude stejné. Tento kemp je menší, má sprchy i záchody naprosto čisté(u každého umyvadla byla žínka, aby to každý po sobě mohl uklidit. Zprvu mi to přišlo ujeté, ale pak vychytané - nestalo se totiž, že byste přišli k umyvadlu nebo do sprchy a byl tam binec) a venkovní zastřešenou kuchyni....samozřejmě naprosto dokonalý výhled na okolní hory. Úžasný
Zapoměli jsme doma karimatky, takže jsme nejen spali na tvrdém, ale taky v čepici a Pája i v bundě s kapucí, neboť večer a v noci klesala teplota k 5st. (jak osvěžující v těchto vedrech :) Přes den se nám poštěstilo a celý týden bylo kolem 22-25st. jasno. Když hlásili oblačnost, přišla až kolem 17hod., kdy už jsme byli z výletu zpět v kempu.



Když nepočítám den příjzdu, kdy jsme ze Slatinic jeli 860km cca 10hodin, tak první den jsme jeli jen lehce po okolí k jezeru Lej da Staz. Vážně jsme si libovali kvalitou místních cyklotras, které vedou převážně lesem. Samozřejmě s překrásnými Look Out na hory či údolí, s lavečkami pro piknik....co mě mimo jiné nadchlo, byly krby u jezer, kde byl rošt a kupa naštípaného dříví ...stačilo si tam vzít jen dobroty na gril a mohli jste tam strávit celý den koupáním a grilováním...Švýcaři jsou ohromně disciplinovaní a všechno tam prostě funguje, takže kudy vedli pěší trasy, byli i koše se zásobníkama na sáčky pro psí hovínka...


Úterý 23.7. - vyvezla nás i s kolama tzv."zubačka" CHANTARELLA na vrchol Corviglia 2486m.n.m.



St.Moritz Dorf




cesta z vrcholu Corviglia dolů okružní cestou přes MARGUNS 2273m.n.m.


tomu říkám vychytané a zároveň jednoduché stojany na kola





dráha "zubačky"



takto jsme si představovali, že takové "cyklodálnice" vedou všude, proto nás Mountain biking nijak neodradil...(viz.dále pak 4tý den.)


ve vyšší nadmořské výšce jsou motýli a mouchy jaksi pomalejší...



značení cyklotras byla trochu vyšší chlapská záležitost a protože jich tam vedlo fakt hodně, bylo důležité správně odbočit S vyplazeným jazykem

Přijeli jsme do kempu a vedle nás do té doby byl stan se dvěma Němci - Sonja a Patrik. Ale jaksi tam došlo ke kolizi a mezi jejich a našim stanem se cpali ještě s židličkama a stolečkem Švýcaři...chvíli jsme to nechápali o co jde, neboť měli nedaleko caravan...mysleli jsme si, že se asi znají, ale moc přátelsky to nevypadalo. Když jsme přijeli my, židličky si sbalili a cosi pořád žvatlali - byla to zřejmě rétorománština či co, neboť německy, francouzky ani italsky to nebylo. Přišla tam i recepční z kempu, kt.mluvila už německy. Pochopili jsme, že tito místňáci měli POMYSLNĚ rezervované to jejich místo, že tam jezdí už asi 10let a VŽDY jsou právě na tomto místě. A jak jsou tak ti Švýcaři disciplinovaní...museli si Sonja s Patrikem přesunout stan na jiné místo...dostali za to od recepční láhev výtečného vína (my měli vývrtku a oni víno a tak jsme to dali dohromady Mrkající) a 1 noc zdarma.

Jinak to byla přes den docela pohodička, žádná námaha - namáhali jsme tak akorát brzdy a tak jsme po sprše a večeři (těstoviny s červenou jak jinak že Úžasný ) vyrazili ještě autem do Itálie - Livigno.

famózní trasa po silnici pro motorkáře, ale přelidněné Livigno jsme jen projeli a cestou dál okruhem zpět do Švýcarska jsme přejížděli 130m přehradu, na které jsme platili 16CHF za projetí následného tunelu.


tak přesně v tento okamžik se mi udělo fakt špatně....


U této přehrady jsou záchody celé z nerezu (stěny, podlaha i strop). Je tam jen obří mísa, nad kt. bylo sklápěcí prkýnko, ale jinak 3tlačítka - 1splachování, 2 puštění vody na umytí rukou a 3tí červené na zapnutí foukání teplého vzduchu...mazec, netřeba umyvadlo S vyplazeným jazykem

tento tunel kopali 3roky a je dlouhý 3,5km a je jen jednosměrný.



Středa 24.7. - vydali jsme se na okruh 43km z kempu do městečka Maloja kolem jezer.











a to už jsme v Maloja, kde jsme v krámku koupili holkám hrněčky s legrační krávou



na Ičku (informační bod) jsme se dočetli o místní výstavě fotek "Das bergell im Wandel der veir Elemente" na Torre Belvedere a tak jsme to vyšlápli až k tomuto místu.



místní flóra


a fauna... Mrkající



a z Maloja pak kratinká zajížďka k této přehradě, kde už ale nebylo moc vody a tak tak udělali z toho lezeckou stěnu...


jde i trochu vidět na této fotce a vede z dna až mezi ty chrliče kousek před Pájou


na každém barevném sloupu byla zaznamenána myšlenka..fouká jemný vánek, krásné tiché místo, žádný hluk, šumění lesa, vody ...ptáci....tak se trochu teď všichni zamysleme...


...mění nás čas nebo nás mění okamžiky?


....máme dnes příliš mnoho nebo příliš málo?


...kde začíná okraj společnosti?


....kde je hranice?


....co náleží lidem a co jen tobě samému?


...musejí lidé zanechávat za sebou stopy?


...má umění sociální úkol?


kámoš Úžasný

A u této přehrady je ubytování pro nevím kolik osob. Jsou to dva domy a byli tam děti, dospělí i babičky...jmenuje se to tam SALECINA - ein Haus fur alle Jahreszeiten



a jedeme dál...



směr ISOLA



Isola je vesnička, kde se zastavil čas tak před 200lety....vede tam jen jedna příjezdová cesta a cyklotrasy...





dalši minizastávka ve městečku u jezera, kde nám paní na ičku oznamuje, že pitná voda tu teče všude a kde není pitná je to označeno cedulkou ... tak doplňujem vodu z kašny, kde je křišťálově čistá..


Čtvrtek 25.6. - All day about the Bike....


takže nahoru ten kousíček na mapě z Champferu k Lej Suvretta přece vyšlapem - nejvyšší bod, od kterého už budem jen pomalu sjíždět dolů. Vzhledem k tomu, že buď tam prostě značené náročnosti tras nemají nebo jsme měli jinou mapku....převýšení jsme vyčetli, ale po zkušenosti z druhého dne, kdy to byly vážně cyklodálnice, jsme se ocitli na úzké cestičce plné fááákt velkých kamenů....takže se jet nedalo, navíc tak prudké stoupání bychom stejně nedali. Ale přece ten kousíček na mapě klidně to kolo vytlačíme...Navíc jsme nebyli jedinní, kdo "šel" tím směrem...
Z cesty nahoru nemám jedinnou fotku, neboť jsme ten kousíček po těch šutrech tlačili kolo cca 4-5hodin. Neskutečně nas...., fyzicky vyčerpaní až po hranice možností!!!! Miluju tyto okamžiky, kdy opravdu cítím, že ŽIJU...cítím každý úder srdce, každé vydechnutí...každý další krok...každou kapku potu....nemám šanci myslet na nic jiného...všude kolem jen ticho, pevné hory a výzvu buď se vrátím nebo to prostě dám až nahoru...a pak ten neskutečný pokoj a mír v duši, slast z dosaženého vrcholu...odpuštění a Láska ke všemu kolem...

..no a to podotýkám, že to Pája celou dobu nešel v bačkůrkách, ale v cyklistických botách s nášlapama- prý se tomu říkají kufry- takže bych to přirovnala k tomu, jako by šel toto 1000m převýšení po úzké cestičce mezi velkýma šutrama a tlačil to kolo před sebou v lodičkách....


no ale zpět k cestě...tak nahoru k Lej Suvretta jsme to "přežili" a zbývali nám 2 možnosti, no vlastně 3. Buď ještě vytlačit masakr k vrcholu k lanovce Piz Nair 3057m.n.m. a sjet to dolů lanovkou odkud všichni nadšení mountainbikeři sjížděli ten masakr dolů a děsně si to užívali nebo se vrátit a zase to kolo tlačit dolů, protože to pro nás nebylo ani sjízdné dolů a nebo sebrat poslední síly, sníst poslední musli tyčky a jet dál - sice klesat, ale stále v terénu...naštěstí jsme potkali rakouského průvodce s nějakou skupinkou bikerů, ten to tam znal a dodal nám odvahu, že ta trasa č. 671 dál sjízdná je až na dva menší úseky...byl to sympoš, jak už takoví ti adrenalinoví borci jsou Úžasný a tak jsme jeli dolů - JELI. Měli jsme před sebou 14-20km.



tady jsem si odklidila ty největší kameny jakože to kousek sjedu, ať mám akční fotku - bylo to jedinné místo, kde jsem spadla a noha mě bolí trochu ještě teď... Úžasný a Pája se tomu chechtal ještě včera než šel do práce.




toto jsou už ty sjízdné úseky - chuť do života se vrátila....no mít celopéro (celoodpružené kolo) tak si tu myslím i dost užijem



a pak ke konci už zase cyklodálnice. Celý Pass Suvretta, pak až zpět do kempu přes Bever, Samedan a Celerinu byl kolem 45km. Nadávali jsme, sáhli jsme si až na dno svých sil, nejvíc jsme se nasmáli a jak už to bývá byl to ten nejšťavnatější zážitek z celého Švýcarska...miluju tyhle hraniční záležitosti!!! S vyplazeným jazykem


Pátek 26.7. - cestou domů jsme se k mému přání zastavili v Pontresina


a malé sýrárně, kde jsme si koupili vynikající místní Švýcarské sýry


sýry si můžete s pomocí vyrobit sami přímo nad ohněm...




Švýcarsko...srdcovka...byli jsme tam krátce, ale určitě ne naposled. Je tam spousta nááádherných cyklotras pro výlety i s dětma pro takové ty vozíky za kolo, i pěší trasy pro hiking, údolím nebo se necháte vyvézt lanovkou na vrchol a obaleni chráničema si to můžete plni adrenalinu přeskákat až dolů Mrkající fakt boží a každý den můžete objevovat nové a nové trasy. Všichni jsou tam stále v pohybu, jezdí na kole, chodí s trekovýma holema, běhají. Neskutečné...počasí jsme měli stálé, až na jeden zatažený den, slunečné. Jinak obecně Švýcaři jsou milí, mluví v pohodě anglicky, německy, italsky a francouzky. I nejlevnější a nejobyčejnější jídlo v coopu jako jsou těstoviny a červená majda jsou neskutečná kvalitní pochoutka. Na etiketách je vždy uvedeno - vyrobeno ve Švýcarsku nebo vyrobeno v Německu pro Švýcarsko. Moc se mi tam i líbilo, že v běžném supermarketu mají zařazeny i bio a fair trade potraviny, které tady máme třebas jen ve zdravé výživě.

Holky byly nadšené z prázdnin u babičky, kterou milují a my nadšeni z hor, které nás uchvacují.



Beskydy - Prostřední Bečva

28. července 2013 v 8:53 Cestování
Původně jsem chtěla přepsat celý deník z Nového Zélanu, ale časově by mi to zabralo asi tak půl roku a mezitím přibývají další zážitky a místa, takže by byl ze mně asi spisovatel než bych to všechno dala dokupy Smějící se. Takže vzdálenou minulost prozatím nechám minulostí a podělím se o události této poloviny prázdnin.
Beskydy jsou v Česku naše srdcová záležitost. Lidé jsou tu milí, prostředí příjemné a krásné a jídlo na naše poměry velmi chutné. Týden jsme strávili s holčičkama na dětském kouzelnickém táboře s našimi kamarády




přírodní sekačka na trávu Úžasný


chatka pro dvě rodiny má vybavenou kuchyňku, koupelnu se sprcháčem, WC a praktickou velmi prostornou předsíň na kola či lyže


malí účastníci tábora z naší chatky

a k létu patří samozřejmě zmrzliny.....


....a objevování starých záhad našich hradů a zřícenin....


Hukvaldy - vřele doporučuji pro děti - není to taková ta nudná prohlídka stylem " na to nesahejte, toho se nedotýkejte.." ale právě naopak - koupíte si vstupenku do areálu bývalého hradu a můžete si tam objevovat tajemství různých chodeb a prozkoumávat téměř co chcete a pro ty větší návštěvníky je možná i hodinová prohlídka hradu s průvodcem. My ale máme ještě malé děti a hodně zvídavé, takže jsme objevovali tajemství na vlastní pěst.




....a láska ke koním stále přetrvává.....



....a taky můžete jet na Pustevny lanovkou....


a z Pusteven pak dolů na koloběžce....


...a taky spoustu výletů na kole - Eliška má už svůj denní rekord, kdy ujela na kole 30km - po značených cyklotrasách lemovány příjemnýma hospůdkama s občerstvením a vyžitím pro děti - houpajdy a skluzavky a....atd.


...a milované všudypřítomné trampolíny...



...tuto si holky užívaly u restaurace FOJTKA (obec Hutisko -Solanec) - mimořádně krásný statek s velmi chutným jídlem za pohodové ceny


tip na výlet poblíž FOJTKY - příjemná procházka kolem nedaleké přehrady nám trvala s kočárkem asi 2hoďky a to se spoustou zastávek, kdy jsme vyráběli lodičky z kůry a listí a otrhávali okvětní lístky z kopretin "má mě rád/a nemá mě rád/a" kdy malému Lukáškovi vyšlo, že ho Eliška má ráda....a taky jsou tam 2 občersvovací zastávky, kde vám v chladnějších dnech udělají výtečný svařák Mrkající cesta je pohodlná i pro kočárek či odrážedla...